Eliška

Máme novou spolubydlící. Zatím je malá a jako každá malá holčička je samá ruka a noha. Ale až vyroste, bude z ní kočka!

I'm Feeling Lucky

Teď jsem to zjistil: když si na Seznamu necháte vyhledat slovo reputace, zobrazí se tento blog na prvním místě!

To jsem si teda myslel, že jsi větší frajer, Batmane.

Ach ty nepravidelnosti

Včera jste si na homepage Reflexu mohli přečíst "Dnes má svátek Založení Československé republiky". Někdo odpovědný si toho všiml a promptně zjednal nápravu. Proto je tam dneska "Dnes slavíme Sylvie".

Kakao

Včera na angličtině jsme hráli hru na detektiva. Dostali jsme popis místa vraždy a dvacet papírků, na každém z nich jedna stopa vedoucí k vrahovi, a měli jsme spekulovat, kdo je vrah a jak vražda probíhala.

Nakonec jsme se shodli na následující verzi: pan Crabtree s manželkou pozval svého bratra Daniela a svoje přátele - manžele Fairfaxovy na partičku bridže. Během večera mu paní Fairfaxová podstrčila lístek s výzvou ke schůzce před domem v jedenáct hodin. Bohužel, paní Crabtreeová na ten lístek nějakým způsobem manželovi přišla a když se pan Crabtree s paní Fairfaxovou před jedenáctou hodinou vymluvili a odešli z obývacího pokoje, šla za nimi předstírajíc, že jde manželovi připravit teplé kakao. Vyslechla jejich debatu, zjistila, že jsou milenci a když se její manžel vrátil zpátky do domu, šla s kakaem za ním do jeho pracovny. Tam ho přistihla, jak píše dopis, ve kterém jí chce oznámit, že od ní odchází, popadla stříbrnou vázu, která stála na stole a zabila ho s ní.

Děsivý příběh, že? Ale má i svoji pozitivní stránku: mě by se to stát nemohlo - ohřívám si své kakao sám.

Výměna názorů

Až donedávna jsem si myslel, že jsem tak trochu drsoň, když svému nadřízenému řeknu i to, o čem vím, že se mu nebude dobře poslouchat. Jenomže před pár týdny začala interní mailová konference katedry počítačů lehce vřít a to, co jsem si v ní přečetl, mě srazilo hřebínek - oproti některým svým kolegům jsem měkýš.

Objevil se v ní i dopis jednoho člena katedry, který si velmi ironicky stěžoval na stav technického vybavení jedné učebny. Dnes dostal odpověď. Byla psána s pochopením, nadhledem, ale i jistou únavou díky opakující se nereálnosti požadavků. A měla grandiozní závěr: "Jen mi už, prosím Tě, nechoď brečet na hruď jako stará kurva."

NTAK

V úterý jsme na přednášce Umělá inteligence probírali prohledávání stavového prostoru. Mimo jiné jsme si ukazovali modifikaci prohledávání stromu do šířky. Trik byl v tom, že než jsme se rozhodli, kterým uzlem pokračovat, odhadli jsme pro všechny kandidáty jak daleko je od nich k cíli a pokračovali tím uzlem, který měl odhad nejnadějnější. Tento algoritmus má tu hezkou vlastnost, že pokud je odhad zbývající cesty menší než její skutečná délka, tak řešení určitě najde.

Jenomže na to, abychom opravdu věděli, že je odhad menší než skutečná vzdálenost, potřebujeme vědět tu skutečnou vzdálenost, kterou hledáme - a v tom je právě ten problém. Trochu mi to připomíná Nohavicovu Teorii alkoholického kopce: "Nikdo neví, jak má ten kopec vysoký."

To já ne, to angličané

Dnešní Wulffmorgenthaler mi bezděky osvětlil etymologický původ slova brown-noser. Celkem bych to do těch distinguovaných gentlemanů neřekl. Jak se zdá, tichá voda břehy mele.

Ovečky

Stál jsem v metru v Kobylisích a najednou se ozvalo: "Zkouška staničního rozhlasu. Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct,..."

Do kolika to nakonec pokračovalo nevím. Probudil jsem se až při příjezdu soupravy.

Homo homini lupus

Včera a dnes mě poměrně brzo ráno vzbudil hluk ze stavby domu ve vedlejší ulici. Tedy: on mě budí víceméně pravidelně každý den, ale v sobotu a v neděli je mnohem nepříjemnější. Takže jsem přemýšlel, jak se ho zbavit a napadla mě následující řešení:

• Naprogramovat nanostruktury ve zdi našeho domu tak, aby vysílaly zvukové vlny stejné intenzity a opačné fáze, čímž by se hluk zneutralizoval.


• Pomocí silového pole vytvořit okolo našeho domu tenkou vrstvu vzduchoprázdna, přes které se žádný zvuk nedostane.


• Pokřivit časoprostor tak, aby čas vedlejšího domu byl cca o šest hodin za časem našeho domu - pokud by na vedlejší stavbě začínali stavět v sedm ráno, u nás by byla jedna odpoledne, to už jsem (většinou) vzhůru a hluk mi nevadí.

Všechna tato řešení ale mají společný problém: nemohou sloužit jako pomsta a proto neuspokojí moderního člověka člověku vlkem. Na to správné řešení v duchu směny očí a zubů přišel až Micval. Navrhl, že bychom večer zase my mohli jít před domy těch dělníků a až se budou ukládat ke spánku, začali bychom tam programovat.

Jenom nevím, jestli to není až příliš kruté.

Nejlepší marketing

Včera v Carrefouru prodávali hroznové víno za 9,90. Vypadalo to tam jak za komunistů - to nejlepší bylo rozebrané a o pár zbývajících nahnilých kuliček se pral dav. Když jsem šel okolo, slyšel jsem, jak jedna maminka peskuje svoji dceru, odhadem šestnáctiletou: "Hele čum na hrozno se přece mamince neříká!"

Milá paní, za tu cenu byste měla strpět i: "Ty krávo, to je láce!"

Vydržel jsem

Včera jsem měl první lekci angličtiny na Britské radě. Přišel jsem pozdě, smrděl jsem potem a učitel mě posadil mezi děvčata. Při debatě o tom, jaké cirkusové povolání bychom dělali nejraději, jsem chtěl být tetovanou gymnastkou. Ale zaznamenal jsem jeden úspěch. Ani jednou jsem nepoužil slovo "porno", takže pořád vypadám jako slušný chlapec.

Použiji ho až příště.

Balíček

V červnu jsem si na Amazonu objednával komiksy. První balíček se mi ztratil, druhý, promptně odeslaný pár hodin poté, co jsem reportoval problém, dorazil v pořádku.

Včera dorazil i ten první. Nevím, co s ním - vrátil bych ho Amazonu, ale stálo by mě to nezanedbatelné poštovné a navíc je pravděpodobné, že Amazon jeho doručení už dávno vyreklamoval a dostal svoje peníze zpátky. Jediný, kdo na tom prodělal, byla pošta - a ta si to za víc než tříměsíční zpoždění zaslouží.

Jednou budou tyto ztracené balíčky předmětem intezivního zájmu kulturních antropologů. Místo nánosů hlíny budou prohledávat temná zákoutí spedičních skladů, aby zjistili, jaké to bylo, když ještě papír nebyl elektronický a co vlastně byla ta televize. A možná dojdou k závěru, že bohy konce dvacátého století byli Hellboy s Batmanem. A že jejich ambrózií byla ropa. A že jsme se báli Velkého bratra.