Francouzská snídaně

Středa dopoledne, učebna ve Francouzském institutu. Právě probíráme fráze z hotelového prostředí.

Karolína (naše lektorka): "Michale, mohl bys nám říci, co si objednáš ke snídani?"
já (po chvíli studování menu): "Dám si čaj a horká čokoláda."
Karolína: "Pozor na předložky." (v francouzštině se stejného efektu, jaký má v češtině skloňování, dosahuje předložkami)
já: "Dám si čaj a horkou čokoládu."
Karolína: "To je všechno?"
já: "Ne. K tomu si dám houstičku, bagetu, jogurt..."
Karolína: "Díky."
já: "...uzeninu, máslo a sýr."
Karolína: "To je všechno?"
já: "Ano, nakonec si dám ovoce a pak to bude všechno."

Jednou za uherský rok jsem ve francouzském hotelu, tak se přeci nebudu žinýrovat u snídaně.

Výstraha

Ve škole máme zásuvku, na které jsou dva nápisy: "Nesahat" a "Nevytahovat". Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, proč je tam ten druhý. Až minulé pondělí, při sledování Epizody 3, se mi rozsvítilo: ten druhý je tam pro rytíře Jedi.

Vánoce na rádiu Akropolis

Rádio Akropolis slaví vánoce. V jukeboxu jsou jenom písničky s vánoční tématikou a zítra (čtyřiadvacátého) se budou rozdávat dárečky.

Z hrnku s kakaem na mém stole se lehce kouří, sušenky chutnají báječně a na desktopu prohání Ježíšek soby.

Takovéto minivánoce bych mohl slavit častěji.

Spam

Ráno mi přišel spam, který začínal takto: "Are you looking for the highest quality Replicants?"

Zarazil jsem se. Buď jsem na dnešek spal opravdu dlouho nebo nám na matfyzu zamlčeli pár zásadních drobností o úrovni současné technologie. To už opravdu existují replikanti? Že by v Japonsku? V Hongkongu? Nebo dokonce v Rusku?

Znova jsem si přečetl začátek toho spamu: "Are you looking for the highest quality Replicas?"

Aha. Takže ne replikanti, jenom kopie hodinek. Škoda, replikanti by byli lepší. No, aspoň že tu mám nedočtenou Ikarii.

Podoba

Na francouzštinu se mnou chodí jedna dívčina, která vypadá jako Morgiana. Je jí čtrnáct. Morgi je, ehm, přeci jenom o trošičku víc, ehm, dospělá. Ale vypadá stejně stará jako Petra. Otázka zní: vypadá Petra staře nebo Morgi mladě?

Jogurt

Znáte to, vždycky než se otevře jogurt s příchutí je potřeba ho protřepat. V opačném případě totiž příchuť zůstane usazená na dně, jogurt si musíte zdlouhavě míchat lžičkou a i tak není směs zcela homogenní.

Dneska jsem neprotřepával - včas jsem odhalil ve víčku jogurtu několik dírek. A vida, příchuť usazená nebyla! To dřív nehrozilo!

Výzkum, technologie, investice... Pokrok se nedá zastavit.

Bezpečný internet dětem

Bezpečný internet dětem, zásada číslo devět: "Nedej šanci virům. Neotvírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy!"

Proboha! Každý, kdo Netu trochu rozumí, ví, že adresa odesílatele se dá extrémně jednoduše zfalšovat. Navíc už v Česku proběhlo několik vln virů, které adresy odesílatele falšovaly, takže i středně poučený laik měl šanci se o tom dozvědět (že by ty viry nakonec byly psány s úmyslem vzdělat populaci?).

Asi zařadím lidi z PR do stejné krabičky, do které řadím většinu lidí z marketingu.

Akta X

Česká spořitelna ve své tiskové zprávě píše mimo jiné: "Tento způsob přihlášení eliminuje možnost zneužití osobních údajů prostřednictvím SPY programů. Pod pojmem "SPY program" paní mluvčí zřejmě myslela spyware. A "možnost zneužití osobních údajů" je nejspíš eufemismus paní mluvčí pro vykradení účtu i s kontokorentem.

Anebo paní mluvčí vůbec nemyslela. Kdyby místo SPY napsala PSY, bylo by jí to jedno. Anebo možná nebylo, chytla by se na klíčové slovo a přemýšlela by, jestli místo PSY nemá být PSÍ. Protože PSÍ určitě několikrát slyšela z úst Muldera a Scullyové a když by ČS byla tak dobrá, že by eliminovala ty nebezpečné PSÍ programy o kterých každý viděl a slyšel v televizi - to by teprve byla tisková zpráva!

Mental Projection of My Digital Self

Fuxoft už princip vysvětlil, takže to nebudu dělat za něj. Jenom připomenu, že jako Kennyho už jste mě viděli.

Narychlo svolaná akce

Dlábík se ráno zamiloval, ja jsem v poledne vstával a Borůvek večer přiletěl z Vídně. Číšnice nám nabídla Stellu, Dlábík tvrdil, že ji nemá rád a mě nejvíc zajímala výslovnost jejího příjmení. Borůvek si dal pizzu, Dlábík se ostýchal a já odhodil přetvářku stranou. Všichni jsme se shodli na tom, že je dobře, že Tom není Kate. Dlába vyprávěl o problémech se zahraničními studenty, Borůvek přitakával a já zkonstruoval teorii evoluce semestrálních prací. Číšnice se ptala jestli si dáme další pivo, Dlába se zdráhal a my s Borůvkem jsme ho přehlasovali. Já jsem vyprávěl o švédské módě, Borůvek vyprávěl o alkoholicích v Sillicon Valley a Dlába odešel. Lístek na metro se dočkal nečekaného použití při dělení dědictví po Dlábíkovi, já se smál a číšnice ani nezvedla obočí. Já nastínil svoji ideu a Borůvek řekl, že Idea má něco podobného. Vevnitř bylo sucho a světlo, venku ve tmě pršelo a svítící displej něčího mobilu připomínal světlušku.

Elektroničtí duchové

Včera jsem vyprovázel Šárku do jejího nového bydliště. Cestou jsem jel okolo sídla jednoho zákazníka, pro kterého jsem cca před třemi lety, spolu s několika kolegy, vyráběl web. Web, na který se nedá zapomenout.

Jeho součástí totiž byly i formuláře, které se po vyplnění měly emailem odeslat příslušným odpovědným pracovníkům. A protože během vývoje jsme konkrétní emailové adresy neznali, všude jsme napsali tu moji a ty správné emaily jsme doplnili až při předání.

Ale chybka se vloudila: cca tři měsíce po předání mi přišel email s vyplněným formulářem. Moje adresa zjevně přeci jenom někde zůstala. Nevadí, myslel jsem si, pro napravení přeci stačí jenom změnit jeden řádek v konfiguračním souboru. Poprosil jsem kolegu, ať to udělá a dál jsem se nestaral.

Další email mě přišel po půl roce. Opět jsem urgoval kolegu a dostal jsem odpověd, že můj email není ani na jednom místě v celém systému. Po třetím emailu jsem se rozhodl si to zkontrolovat sám a opravdu - po mé emailové adrese ani stopy. Čtvrtý emailu mě zastihl ve chvíli, kdy jsem neměl čas na podroubné zkoumání a tak jsem nad ním mávnul rukou a zařadil celý problém do kategorie "někde je tam dobře skrytá chybka, ale nevyplatí se ji hledat" - jinými slovy jsem rezignoval. Pátý a další emaily jsem jednoduše ignoroval.

Nyní byl celý systém nahrazen jiným. Skryté místečko, které čas od času někdo objevil a zapříčinil tím další automatické odeslání emailu do mé schránky, zmizelo. Další email už mi nikdy nepřijde.

Ale jistý si tím nejsem...

Return to Flight

Za necelé tři hodiny odstartuje raketoplán Discovery v misi nazvané Return to Flight (Obnova letů). Na webu je vidět postup mise i video.

Update: Tak nic. Snad příště.

Odkud, poutníče? A za čím?

Už delší dobu si se zájmem pročítám statistiky návštěvnosti tohoto webu. Samozřejmě nejsou nijak závratné, ale pro mě jsou přesto zajímavé.

Nejvíc mě baví studovat odkud ke mě lidé chodí: dlouhodobě mě zásobuje Černá kočka (díky, Morgi!), celkem často ke mě přijde i někdo, kdo se zajímá o severské země, tzn. lidé, kteří si na Googlu nebo Seznamu na mě kliknou, když hledají masové kuličky, Kodaň, Lofoty atp.

Další skupinu tvoří ti, co na mě narazí když vyhledávají informace o nějaké nové technologii - návštěvnost mi zvedl především nedávný (bohužel neúspěšný) test sluneční plachetnice. Pamatuji se, že tou dobou, kdy o něm psala média, jsem byl na českém netu téměř sám, kdo o ní vůbec něco napsal a proto mě Seznam vracel celkem vepředu.

Všichni tito lidé pravděpodobně tvoří tu polovinu, která ke mě nechodí opakovaně a nejspíš je to tatáž polovina navštěvníků, co se na mém webu zdrží méně než pět sekund.

Ovšem nejvíc mě překvapilo, že hodně lidí ke mně chodí přes Google Image Search. Díky tomu, že se ke mě dostanou až na druhé kliknutí po zadání výrazu k vyhledávání, nemůžu zjistit co vlastně vyhledávají, ale myslím si, že je to takto: pravděpodobně hledají slovo Raslatt hned na první stránce výsledků uvidí obrázky z postu Páteční párty na Råslättu. Potom si vyberou jeden z nich, kliknou na něj a dostanou se na můj blog. Který? No přeci ten, na kterém jsou jenom děvčata.

Namesdropping II

Minule hudba, dneska SF filmy. Přemýšlel jsem nad nimi hodně a zjistil jsem, že první tři hodnotím o třídu výš než všechny ostatní a zároveň je nejsem schopen seřadit mezi sebou, proto uvádím jenom je a to v abecedním pořadí.

Blade Runner / Ridley Scott
Matrix (1. díl série) / Andy a Larry Wachowští
Vetřelci (2. díl série) / James Cameron

Filípek

V pondělí jsme byli na oběd u babičky. Její kocourek, Filípek, si při něm lehl na válendu - vždycky dostává jíst jako první, takže když my s jídlem začínáme, on už uléhá k odpolední siestě.

Jenomže tentokrát byl na válendě i kus plastu z uzávěru od dressingu, kterého se Filípek nechtěl dotknout ani jediným chlupem. Bohužel si lehnul tak, že mu kus boku přečníval přes okraj válendy. Kus boku dostatečně velký na to, aby ho stáhnul na zem. A protože je Filípek aristokrat a všednostmi se nezabývá, švihnul sebou na zem.

Když se vzpamatoval z překvapení a vyskočil zpátky na válendu, zcela jasně jsme v jeho očích četli rozčarování: "Takový malý kousek plastu a dokáže mě shodit z válendy, to je skandální!"

Dočkal jsem se

Přístav v Helsingborgu je dnes obrázek dne na Wikimedia Commons.

Podobnost

Dneska na Michalově stole přibyl nový notebook. Ani mě to nepřekvapilo, už jsem si zvykl, že hardwaru je v našem bytě víc, než je obvyklé.

Až při bližším zkoumání jsem zjistil, že domnělý notebook je obyčejná váha.