Life, friends, ideas and work.
Jsem noční pták. Ráno mám blbou náladu z toho, že musím vstávat, a zlepší mi ji až snídaně. Včera ale nezabrala ani ta, protože jsem vstával už v sedm hodin - na osmou jsme byli s Romanem domluveni jít si zaplavat. O půl desáté, u východu ze šaten bazénu, se Roman zeptal: "Nezajdeme na snídani? Mají tady výborný salát."
Než jsem odjel do Švédska, převedl jsem svůj tarif u T-Mobile na Twist. Nechtělo se mi zbytečně platit a zároveň jsem si chtěl nechat svoje číslo. Dnes jsem ho vrátil zpátky na tarif. Dostal jsem dvojnásobek volných minut. Za to, že jsem jim půl roku nic neplatil. Marketing. Už se těším, až zavedou přenositelnost mobilních čísel.
Historka z dnešního celokatederního povinného testování na vyhlášku 50. Morbidní, nepravdivá (doufám), ale vtipná: když se v prodlužovačce prohodí fáze a nulák, tak to u některých počítačů přivede proud do vnějšího krytu. Když je z té prodlužovačky napájena celá počítačová učebna, přivede to proud do krytů všech počítačů v učebně. Když pak vyučující studentům řekne, aby si zapnuli počítače, tak ti, co nesáhnou přesně na spínač, dostanou ránu napětím 230 V. Říká se tomu úmrtnost v prvním ročníku.
Globalizace je když se v Praze učíte na zkoušku, používate přitom knihu napsanou autorem z USA, vypůjčenou z CERGE, vzdělávací instituce v níž je většina studentů ze zemí bývalého východního bloku, a najdete v ní vpisky v arabštině.
Rozhodl jsem se objednat si tričko ze serveru dekomunizace. Favorité jsou designy kanál, suck a Camouflage. Nechce se někdo připojit? Dostali bychom slevu...
Dneska jsem v Centíku shlédl (zatím) poslední film Woodyho Allena Melinda a Melinda. S uspokojením jsem si uvědomil, že titulky už téměř nepotřebuji. Na druhou stranu pokud bych měl celý film shlédnout bez nich, pravděpodobně bych se musel daleko víc soustředit na poslech. Takže v rámci pilování angličtiny mi nezbývá nic jiného než chodit víc do kina. Anebo si kupovat nedabovaná DVD, například Párování. Je to sice drahé, za zábavu bych takové peníze nedal, ale když jde o vzdělání...
Anabáze s fotkou přístavu v Helsingborgu končí. Její zařazení mezi nejlepší obrázky Wikimedia Commons bylo bohužel jednomyslně zamítnuto, naopak mnoha překladů jejího popisku, včetně kýženého jazyka Gujarati, jsem se už dočkal. Na pozadí pracovní plochy mám zpátky starý dobrý Archiplex.
Dneska jsem zašel za svými kolegy z VŠMIE a předal jim pozornost ze Švédska: typické švédské bonbóny a snus - švédský žvýkací tabák. Největší radost měl Tomáš (ten mladší) - zkusil většinu bonbónů a dokonce se odvážně jako první pustil do snusu. Sice ho po chvíli vyplivl, ale stejně jsem oplátkou dostal radu: "Michale, až si budeš brát pytlíček toho snusu, tak si pak stejnými prsty nesahej do oka."
Ještě než jsem odjel ze Švédska, stavil jsem se na skok v Helsinkách. Město samotné mě celkem zklamalo, ale finština to částečně napravila. Stačilo jít po ulici, nahlas si číst finské nápisy a o legraci bylo postaráno. Například níže vyfocená cedule s názvem ulice: zatímco švédské Röddäldsgatan zní obyčejně, finské Punanotkonkatu je rozkošné.
Ano, je to tak. I ve Švédsku někdy dávají městům debilní jména. Jak správně podotkl Michal: je štěstí, že Astrid Lindgrenová umístila děj své knihy do Bullerbynu. I když - možná, že by se kniha s titulem Děti z Öjebynu četla víc.
V pondělí jsem přijel domů. Už tam na mě čekala poslední Ikarie. Nedočkavě jsem ji otevřel a vypadl na mě reklamní leták informující o produktech na poruchu erekce. No budiž, předpokládám, že v ženských časopisech typu Cosmopolitan jsou zase reklamy na vložky. Ale co když to tam nedali jenom proto, že Ikarii čtou hlavně muži? Co když je tam nějaká kauzální souvislost? Co když američtí vědci zjistili, že pravidelné čtení SF povídek způsobuje přesun tlaku do hlavy? Google zatím říká, že ne, ale kdo ví... Neměl bych raději Ikarii odhlásit?
Semestr pomalu končí, lidé odjíždějí domů. Ti, co tu ještě zbyli, polevují ve své kulturnosti. Díky tomu se dá všude po budově najít několik zajímavých nápisů.
