Life, friends, ideas and work.
Namesdropping je literární a filmová technika, při které autor vyjmenovává jména slavných osobností, literárních děl atd., aby tím naznačil kdo je a jaké zastává postoje.
Když s někým mluvím anglicky, tak nejhůř rozumím těm, pro něž je angličtina rodný jazyk. Do zvuků, které vydávají Australané, produkující a posléze konzumující svoje sendviče, jsem nepronikl ani po několika měsících.
Prodej vzduchu baleného v plechovkách - jak absurdní myšlenka. A přesto má racionální uplatnění. Firma Sealed Air prodává vzduch zatavený do igelitových pytlíčků, kterými se vycpe poštovní balíček tak, aby jeho obsah během transportu nedoznal úhony. Používá to třeba Amazon, takže asi nepůjde o zas tak malý byznys.
Můj kamarád Roman Vaculín jednu z fotek ze své cesty po Rusku okomentoval slovy: "Nejvíc se dá fotka zkazit špatnou kompozicí." Měl pravdu. O to smutnější, že dobré kompozice se dá na nejlevnějším fotoaparátu dosáhnout stejně snadno jako na tom nejdražším.
Když jsem šel k soše Malé mořské víly, byl jsem zvědavý na to, jestli je ztvárněná realisticky. Bál jsem se totiž, že by mohla být vysochaná podobně jako byla nakreslená v seriálu od Disneyho - to by mě celkem zklamalo. Naštěstí není. Má je. Žádná ploutev, má normální nohy.
Kodaň je světlé a vzdušné město postavené na ostrově.
O víkendu jsem byl v Kodani. Cestou jsme se stavili také v Helsingborgu, Malmö a na pobřeží. Fotek je spousta, zážitků ještě víc. Ale nejdřív se musím vyspat, tak si zatím užívejte jenom přístav v Helsingborgu.
Včera jsem hlídal Damiána. Sám. Zažil jsem přitom všechny humorné situace, které vás napadnou (krmení dítěte, oblékání pyžámka, výměna pokakané plínky,...), ale hlavně jsem s ním narazil na skvělou jazykovou hříčku.
Kdysi jsem v Ikarii (nebo to bylo v Excaliburu?) viděl fantasy ilustraci. Byl na ní čaroděj, kterému se okolo ruky formoval firebolt - útočné kouzlo, které vypadá jako koule z ohně. Tenkrát mi přišlo bezva, kdybych to taky uměl. První krok už mám, zdá se, za sebou. Ani nevím jak.
Tančící dům v Praze je charakteristický mimo jiné okny, která jakoby skákala nahoru a dolů. Jenomže v Göteborgu jsem narazil na něco podobného. A určitě to není náhoda. Ti architekti jsou pěkní vykukové. To bych uměl taky, nejdřív si něco pěkně potichu vyzkoušet ve Švédsku a pak s tím jako machr přijít do Prahy!
Po Švédsku je nejlevnější cestovat autem. Půjčení auta vyjde na 600 SEK/víkend, benzín na 1 SEK/km. Pět lidí tak za výlet do Stockholmu zaplatí 1200 SEK, kdyby chtěli jet autobusem, dají 500 SEK a vlakem dokonce 600 SEK každý. Nechápu, jak to jde dohromady s ekologickou politikou švédské vlády, ale v podstatě mi to vyhovuje, protože auto je vždycky pohodlnější než hromadná doprava.
Nedávno jsem dočetl výbornou knihu Darwinovo rádio. Její děj je vystavěn na myšlence, že náš genom není ani zdaleka tak jednoduchý, jak se zdá být. Nevyvíjí se totiž postupně, drobnými náhodnými změnami, ale skokově - jednotlivé změny se tiše kumulují v nepoužívané části DNA a po nějaké době se projeví naráz. Navíc jsou výsledkem pečlivého výpočtu neuronové sítě tvořené všemi jedinci celého druhu, ne pouhých náhodných křížení a mutací.
Pod dojmem z následujících fotek mi to možná nebudete věřit, ale opravdu jsem si neodskočil k Borůvkovi do Silicon Valley. Skutečnost je jiná: blízko Göteborgu jsou ostrovy Öckerö, Hälsö a Hönö.
V posledním týdnu jsem narazil na tři zajímavé články, které se tak či onak dotýkají problému ekologické produkce energie:
Švédská architektura je odlišná od té naší. Ne že by tu zrovna stavěli minarety nebo pagody, přeci jenom jsou to Evropané, ale rozdíly tu jsou. Tak třeba se nebojí neomítnutých cihel. Jako rodilému Hradečákovi odkojenému Gočárem je mi to více než sympatické - ale narozdíl od Gočára se Švédové neomezují na cihly tmavě červené a víc si hrají s barvičkami.
Tak tohle jsem ještě neviděl. Dnešní Wulffmorgenthaler je něco jako rekurzivní popkulturní odkaz - je to totiž parodie na parodii na Matrix. Kůl.
